Kryptochismus.

Co je kryptorchismus?
Vývojová porucha, jejíž podstatou je nesestoupnutí samčí pohlavní žlázy – varlete - z původní polohy v dutině břišní do šourku. Pro jednoduchost ponechme stranou skutečnost, že porucha může postihnout jedno nebo obě varlata, že někdy sestoupne jedno varle nebo obě jen do tříselného kanálu atd. Z hlediska veterinární medicíny jde o různé stavy, z hlediska genetiky je primární příčina vždy stejná - dědičně podmíněná porucha sestupu varlete. Právě proto, že jde o dědičnou vadu, obsahují standardy všech plemen ustanovení, že psi musejí mít dvě normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.

Kdy jde u štěňat o kryporchismus?
Většinou, nikoli však vždy, bývá sestup varlat do šourku dokončen 10. - 14. den po porodu. Existují ovšem četné plemenné i individuální rozdíly. V praxi se u štěňat hovoří o kryptorchismu, když sestup jednoho nebo obou varlat není dokončen do věku dvou měsíců. Někdy mohou být již sestouplá varlata přechodně zatahována zpět do tříselného kanálu. Obvykle se v takovém případě dají mechanicky (jemnou masáží) vtáhnout zpět do šourku. Vyskytuje-li se však tato obtíž u psů starších dvou měsíců, hodnotí se v praxi také jako kryptorchismus.

Jak je kryptorchismus podmíněn geneticky?
Poměrně jednoduše, pokud je zatím známo, a to jedním párem vloh (alel) velkého účinku. Ta alela, která zajišťuje normální sestup samčí pohlavní žlázy do šourku, je alela dominantní, ta která zodpovídá za nesestoupnutí varlete do šourku, je recesivní. Znamená to, že alela podmiňující normální stav (sestup varlat) převládá svým účinkem nad účinkem alely, která způsobuje kryptorchismus. Tlumení výskytu této vady v chovu by tudíž nemělo být zas až tak velkým problémem. Jenže zdání klame.

V čem je problém dědičnosti kryptorchismu a jeho potírání v chovu?
V tom, že alely zodpovídající za sestoupnutí nebo nesestoupnutí varlat jsou přítomny jak ve vlohové výbavě psů, tak fen. Přitom vlohové založení lze poznat pouze na psech (samcích) vadou postižených, tedy kryptorchidních. O psech s normálně sestouplými varlaty a o fenách, u nichž se vlohové založení pro sestup varlat nemůže vůbec projevit, nelze na první pohled říci, zda jsou či nejsou přenašeči alely pro kryptorchismus.
Pes s normálně sestouplými varlaty totiž může mít ve svojí vlohové výbavě v příslušném vlohovém páru vedle sebe dvě stejnocenné dominantní alely pro sestup varlat (a z genetického hlediska je pro tento znak dominantním homozygotem), anebo dvě nestejnocenné alely, jednu dominantní pro normální sestup varlat, a druhou recesivní, pro kryptorchismus (a z genetického hlediska je pro tento znak heterozygotem). Protože dominantní alela potlačuje v tomto případě svým účinkem úplně účinek alely recesivní, má pes normálně sestouplá varlata, ale - a to je pro chov zlé - z hlediska dědičnosti je přenašečem alely pro kryptorchismus.
Pokud bude pes - dominantní homozygot - spojován s fenami, které mají ve svojí vlohové výbavě dvě alely pro normální sestup varlat, budou všechna jejich štěňata samčího pohlaví kryptorchismem nepostižená a nebudou přenašeči. Přenašečkami nebudou ani jejich sestry. Bude-li však týž pes pářen s fenami, které mají ve svojí vlohové výbavě jednu nebo obě alely pro kryptorchismus, nebudou všichni jejich synové sice vadou postiženi, ale někteří z nich nebo všichni (podle vlohového založení matky) mohou být přenašeči. Přenašečkami mohou být i jejich sestry.
Pokud bude pes - heterozygot - pářen s fenami, které ve svojí vlohové výbavě mají obě alely pro normální sestup varlat, budou všichni psíci z tohoto spojení vadou nepostižení, ale někteří budou přenašeči. Přenašečkami budou i některé jejich sestry. Bude-li týž pes spojován s fenami, které mají ve vlohové výbavě jednu nebo obě alely pro kryptorchismus, může být část jejich synů vadou nepostižená a část postižená, přičemž někteří nepostižení mohou být zdraví i geneticky (bez alely „pro kryptorchismus“ ve vlohové výbavě), kdežto jiní mohou být přenašeči (záleží na vlohovém založení matky). Přenašečkami mohou být i jejich sestry.
Největší potíž je v tom, že o dědičném založení fen si v tomto směru nebylo možno donedávna učinit přijatelným způsobem vůbec žádnou představu. A přitom matky předávají svému potomstvu obojího pohlaví příslušné vlohy stejně jako otcové.

Dá se vůbec nějak rozpoznat vlohové založení feny pro sestup varlat?
Dá, ale v běžné chovatelské praxi to až do současnosti nebylo z důvodů etických dost dobře možné. V úvahu totiž přicházelo pouze tzv. testovací křížení, tzn. páření feny podezřelé z přenašečství kryptorchismu se psem vadou postiženým (což je možné u jednostranných kryptorchidů, kteří bývají plodní, i když počet spermií je u nich nižší než u jedinců nepostižených). Kdyby se z takového spojení narodil byť jen jeden jediný psík postižený vadou, byl by to nezvratný důkaz, že fena je přenašečkou jedné nebo obou nežádoucích alel. Pak by musela být ihned vyřazena z chovu. Horší ale je, že v takovém případě by byli všichni sourozenci postiženého psíka, bez ohledu na pohlaví, podezřelí z přenašečství nežádoucí alely pro kryptorchismus a museli by proto být vyřazeni z chovu. Pokud by se však žádný postižený psík nenarodil, neznamenalo by to, bohužel, vůbec nic, protože se při celkově malém počtu štěňat prostě nemusel objevit. Štěňata obojího pohlaví by byla i v tomto případě podezřelá z přenašečství.
V současnosti je situace příznivější, vlohové založení jakéhokoli jedince pro sestup varlat je zjistitelné vyšetřením DNA. Platí to samozřejmě i pro feny. Odběr vzorku je neinvazivní, ovšem vyšetření nabízejí zatím jen některé zahraniční genetické laboratoře.
 

Jaké je nebezpečí šíření kryptorchismu v populaci?
Značné, jako u každé jiné recesivně podmíněné vady, a o to větší, že kryptorchismus se dědí jako znak pohlavím ovládaný. Protože plošné vyšetření DNA na kryptorchismus jejího nositele u nás zatím není běžně dostupné, je zapotřebí si učinit alespoň jiným způsobem přibližnou představu o množství přenašečů v populaci, neboť ti jsou pro chov největším nebezpečím. Pokud jde o recesivně podmíněné vady, které se nedědí jako pohlavím ovládané, je z hlediska chovatelského na základě znalostí genetických zákonitostí o rovnováze v populacích možno procento přenašečů odhadnout podle relativního počtu postižených jedinců. Pak platí, že je-li v populaci určitého plemene jen 1 % jedinců postižených nějakou dědičnou vadou, což je množství zdánlivě zanedbatelné, je v ní také zhruba 18 % (skoro pětina!) přenašečů - šiřitelů nežádoucí alely, a to už je v podstatě alarmující. Při ještě zdánlivě nepodstatných 5 % postižených jedinců jsou v populaci již asi 34 %, tj. celá třetina (!!), přenašečů. A při zdánlivě (ale opravdu jen zdánlivě) přijatelných 10 % postižených jedinců je v populaci již bezmála polovina (!!!), přesně 44 %, přenašečů. Dědí-li se znak jako pohlavím ovládaný, což je případ kryptorchismu, je situace ještě podstatně horší. Jednoduše řečeno kryptorchismus, nejsou-li učiněna potřebná chovatelská opatření, se v populaci šíří doslova lavinovitě.

Jak lze tlumit kryptorchismus v chovu?
Je naprosto samozřejmé, že prvním a nejdůležitějším předpokladem úspěšného tlumení kryptorchismu je co nejpřesnější evidence jeho výskytu. Od ní se odvíjejí další opatření.
    (1.) Jedinci vadou postižení musejí být bez milosti vyřazeni z chovu.
    (2.) Spojení, z něhož se narodil kryptorchidní pes, již nesmí být nikdy opakováno. Oba rodiče je nutno jako prokázané přenašeče nežádoucí alely vyřadit ihned z chovu.
    (3.) Sourozenci kryptorchida (psi i feny) nesmějí být jako podezřelí z přenašečství nikdy použiti k příbuzenské plemenitbě. Mohou být spojováni výhradně se zcela nepříbuznými partnery pocházejícími z chovu, v němž se vada ověřeně nikdy neobjevila. Je-li chovná základna dostatečně široká, je lepší vyřadit je z chovu.
    (4.) Totéž, co bylo uvedeno pod bodem 3., platí i pro sourozence rodičů kryptorchida (psy i feny).
    (5.) V budoucnu bude nezbytné zavést plošné vyšetření DNA na kryptorchismus jejích nositelů (psů i fen) jako obligátní podmínku získání chovnosti.

Poznámka: Nesestouplé varle je třeba u postižených jedinců včas operativně odstranit, protože následně podléhá v abnormální poloze nádorovému bujení.
 

Ivan Stuchlý

Jak jste si přečetli v předchozím článku, kryptorchismus je velmi vážná a velmi rychle se rozšiřující vada. Ohrožuje zdraví psa hlavně v tom, že pokud je varle vůbec vyvinuté, zůstává v břiše zvířete a většinou se přidruží k nějakému vnitřnímu orgánu a může v budoucnosti způsobit rakovinné bujení. Proto se většinou doporučuje operativní odstranění, což ovšem přináší nutnost závažnější operace. Proto není možno tuto vadu přehlížet. Další závažnou skutečností je, že nositelkou této vady jsou i feny, vzhledem k absenci varlat u feny je to však opticky nezjistitelné.
Nejsme tak velká populace, abychom si mohli dovolit vyloučit z chovu při objevení kryptorchismu postižená zvířata a rodiče včetně všech sourozenců. Navíc vlohu pro tuto vadu můžou nést i zvířata, u kterých se krypt. postižený jedinec vůbec neobjeví, protože si příroda vybrala jako nositele fenu. Je však zcela průkazné a jasné, že když se po psovi (feně) objevil kryptorchid, jsou dotyční rodiče přenašeči a to OBA, protože jinak se tato vada neobjeví – viz tabulka. Navíc plemeník samozřejmě může mít celou řadu vrhů a jestliže je jeho vloha prokázána, VŽDY ji bude předávat svým potomkům, i když partnerka bude mít správnou bezvadnou gen. výbavu. A opačně. Že se to neprojeví opticky neznačí, že tam vada není, jen je prostě "přebita" dominantní vlohou anebo vadu zdědila fena.
Občas se ale stává, jak také pojednáno výše, že pes varlata má, ale tzv. cestují. Ani to není správné, ale z letitých zkušeností vím, že molossoidní plemena na toto dosti trpí. Je proto nutné varlátka neustále kontrolovat a při nahmatání okamžitě masírovat, stahovat dolů. Takže v tomto směru je určitá drobná tolerance. Majitelům stále dokola opakujeme – kontrolujte varlátka u svého štěněte, někdy je možná opravdu snadná náprava stavu.
Ještě zjednodušení pro pochopení tabulky. Každý jedinec dědí jeden gen, alelu, od každého rodiče pro určitou vlohu. A to buď je vloha dominantní = je vidět, nebo recesivní = je utajená, nevidíme ji. Jestliže tedy pes, samec, obdržel od svých obou rodičů vlohu dominantní pro kryptorchismus, varlata prostě opticky nemá a značí se jako "aa". Je-li jako "aa" označena fena, je vlastně také plný kryptorchid, ALE není to vidět!!
Je-li zvíře vybaveno vlohou pro vadu jen od jednoho rodiče, je jeho gen. výbava označena Aa, tedy jeden dominantní gen a jeden recesivní. Recesivní přináší vlohu pro K, ale dominantní vloha je silnější, vždy je nadřazena, takže pes varlata má, ale je přenašeč. Stejně tak fena je přenašeč.
Pokud je zvíře vybaveno od každého rodiče dominantním genem, označuje se AA a vlohu nenese. Takže nyní si každý z tabulky můžete porovnat jaký je výsledek, když se spojí zvířata stejně či odlišně geneticky vybavená. Nefiguruje v ní pes "aa", protože ten je viditelný kryptorchid a je z chovu vyřazen na rozdíl od feny, na které to poznat není. NIKDY proto není možné při výskytu K svádět vinu na partnera, vždy za to můžou oba, oba nesou gen a obzvláště když se výskyt K po jednom psovi či feně opakuje a nejde tedy o náhodně cestující varle.
K = kryptorchismus